Proč to vlastně musíme platit? Hlavním cílem není nahrabat si co nejvíc peněz, ale mít dostatečně financí pro potřebu státního rozpočtu.
Existují daně přímé, které platí fyzická nebo právnická osoba a vycházejí z přijmu. Je to zákonem daná povinnost a platí jí všichni poplatníci, což znamená ti, kteří v České republice mají své bydliště, nebo se zde trvale zdržují. Předmětem daní je výdělek jednotlivce a pro každého je stanovena jednotná sazba a to 15 % z výdělku. Je nutnost podávat daňové přiznání. U právnických osob se snížily ceny z 42 % na 19 % z důvodu podpory podnikatelů.
Potom se můžeme zmínit o majetkových. Ty vznikají společně s koupí nemovitostí, pozemků či jiné stavby. Poplatníkem je vždy vlastník, to znamená nájemce, uživatel pozemku nebo stavby. Výše je vyměřovaná za metr čtverečný a je spatná do 31.5.
Dříve jsme mohli ještě zažít daň z dědictví, která byla však k roku 2014 zrušena z důvodu přílišných komplikací. Stále je ale potřeba zaplatit poplatky notářům.
Dál tu máme z převodu majetku, jinak řečeno darovací. Tu platí vždy ten, který se obohatí o daný předmět a sazba je stejná jako u příjmů. Ani příroda nezůstane zkrátka, protože tu máme i ekologickou. Jedná se o silniční, kde jsou hlavními aktéry vozidla používány k podnikání. Základem je pak objem motoru a hmotnost. Cena se může vyšplhat až na 10 000 Kč.
A dostáváme se k nepřímým daním, a to z přidané hodnoty. Vztahuje se na podnikatele, což v praxi znamená, že peníze zaplatíme my, ale státu je odvede obchodník. Procenta se liší od povahy výrobku. Nejvyšší 21 % mají základní výrobky a služby snížené jsou u potravin a zdravotních pomůcek na 15 % a nejlevnější jsou knihy, léky a kojecká výživa
Nemůžeme zapomenout ani na spotřební. Ta se objevuje u těch výrobku, které chce stát omezit ve spotřebě, tedy ty, které jsou nějak škodlivé.
